16. 3. 2009

Filmové interiéry- mé oblíbené

Chovám v sobě již poměrně dlouho určitý cit k designu interierů. Jednu dobu jsem tento obor i chtěla studovat, ale střízlivě jsem došla k závěru, že nepatřím k těm nejtalentovanějším jedincům a vydala jsem se jiným směrem. Nic mi však nebrání v tom slintat při pohledu na určité interiéry a kochat se.
Jen kvůli nábytku jsem schopna dívat se na film několikrát.

Moje oblíbené:
  • Ložnice a předsíň v bytě Carrie Bradshaw ze Sexu ve městě





  • Čokoládovna Viane Rocher ve filmu Čokoláda.
  • Ložnice Amélie Poulain ve filmu Amélie z Montmartru.
  • De facto všechny interiery ve filmu Hrdina.
  • Postel a vana v letním sídle ve filmu Sedmý hřích (ono toho vlastně ani o moc víc vidět není).
  • Ve filmu Babel- byt hluché japonky.
  • Mechanický pomeranč- veškeré interiéry, mistrovské dílo.
  • Vodní postel ve filmu Střihoruký Edward- můj obrovský sen z dob dětství.

Francouzština hrou

Zde je pár odkazů ke zpestření učení se francais.

http://www.ccdmd.qc.ca/fr/jeux_pedagogiques/?id=74

http://www.cite-sciences.fr/francais/ala_cite/expo/explora/image/mona/index.php
http://home.datacomm.ch/baju/DMS/sentiments.html
http://www.pepit.be/exercices/primaire1/divers/spatial/VOCSPA01.html
http://www.pepit.be/exercices/primaire2/francais/vocabulaire/spatial/VOCSPA03.html
http://www.pepit.be/exercices/pourtous/musique/MUSIQ01.html
http://www.pepit.be/exercices/primaire2/francais/vocabulaire/motscoupes/MOCOUP01.html
http://www.tv5.org/TV5Site/publication/galerie-39-1-Les_virelangues.htm - naprosto dokonalý
a povinně: Avez vous deja vu? Na www.youtube.com

15. 3. 2009

Francouzské filmy

Vzhledem k tomu, že touha naučit se perfektně ovládat francouzštinu nepolevuje, rozhodla jsem se kombinovat učební postupy.

Francouzštinu mám ve škole, učím se jí sama doma, francouzsky mluvím s rodilými mluvčími, poslouchám francouzské písně, překládám si je a nyní jsem se začala dívat na francouzské filmy.

Zeptala jsem se několika francouzů, jako filmy by mi doporučili a také jsem jich pár shlédla na základě vlastního výběru.

Chtěla bych je tu nyní všechny trochu zhodnotit. Zaprvé jejich kvalitu, nebo spíše jak se mi líbili (nejsem žádný filmový kritik, ale myslím si, že jisté cítění mám:-)) a taktéž jejich srozumitelnost pro někoho kdo se jazyk učí.

Postupně budu doplňovat.

Le Fabuleux Destin d'Amelie PoulainAneb Amélie z Montmartru. Kdo by tenhle nádherný film neznal. Mému oku lahodí a mé srdce plesá. Jediné co nemám na filmu zas tak moc ráda, je ale vlastně na něm to nejdůležitější- nemám moc ráda Amélii. Přijde mi příliš vzdálená a svým způsobem chladná. Má to být děvče mimo realitu a taková vskutku je. Pro mě však až příliš mimo. Na filmu se mi líbí především jeho vizuální stránka. Celý je červeno- zelený a to je pro milovníka komplementárních barev prostě požitek, je plný skvělých kreativních nápadů- trpaslík na cestách, album fotografií z automatu, drobné radosti. Moje naprosto nejoblíbenější část filmu je ta se kterou se nejvíce dokáži ztotožnit je chvíle, kdy je Amelie tak nešťastná, že se úplně rozplyne v slzách- přesně takhle jsem se už cítila mnohokrát. Na tento film bych se mohla dívat tisíckrát a možná ještě budu.
Celkové hodnocení:***** nelze nevidět
Jazyk : *** neobsahuje příliš mnoho komlikovaných dialogů ani těžkých a neobvyklých slovíček, dá se sledovat bez fr. titulků

Je vous trouve tres beau
(Ó, jak jsi krásný)
Film o typickém francozském farmáři, který ovdoví a jelikož mu chybí doma ženská ruka, rozhodne se pro netypický krok. Navštíví mezinárodní seznamku, pro francouzské muže a chudé dívky z východu, které doufají v lepší osud v náručí západního boháče. Odjede do Rumunska a s sebou si přiveze ženu o které předpokládá, že se postará o něj a o chod farmy.Všechno se však zamotá více něž by kdokoli tušil, ale nakonec vše dopadne tak jako v pohádkách. Dobře.
Milý, úsměvný film, ovšem nic bez čeho bych si nedovedla představit svůj život.
Hodnocení: ** vidět, ale jednou stačí
Jazyk: ** spousta delších dialogů, výhodou je, že v hlavní roli není rodilá mluvčí která mluví pro ty, kteří se jazyk též učí, velice srozumitelně. Radši ale s titulky.

L'Auberge Espagnole
(Erasmus a spol.)


Film pro mě a všechny co strávili nějaký čas v cizině s "takycizinci" z jiných zemí. O všude panujícím bordelu- v papírech, ve věcech, v životě, ve vztazích...
Tento film mě nadchnul a v kombinaci s Romainem Durisem ( je prostě k sežrání!!!) patří mezi filmy, které musím vidět zas a zas.
Celkové hodnocení: ****
Jazyk: ** Větší část filmu není francouzsky a to co francouzsky je se dá zvládnout, ale opět- titulky, titulky, titulky


Persepolis




Skvělá práce! Animovaný film pro dospělé, vypráví o životě iránské novinářky Marjane Satrapi. V podstatě celé černobílé, zajímavé a originální. Ráda bych si přečetla komix.
Celkově: *****
Jazyk: *** dá se to zvládnout

Paris, je t'aime
(Paříži, miluji Tě)

Soubor 18 krátkých povídek o lásce v Paříži a k Paříži. Některé příběhy jsou skvělé, jiné méně, celkový dojem je však velice dobrý. Je to jeden z filmů, který udělá radost snad každému, pro každého něco má. Má nejoblíbenější povídka ie Faubourg Saint-Denis.
Celkově: ***/**** záleží na konkrétním příběhu. Stojí za to vidět.
Jazyk:** jak kdy

Blanche
(Blanche, královna zbojníků)
Děs a hrůza! Nejhorší odpad co může být. Bezkonkurenčně nejhorší film co jsem kdy viděla. V mé mysli uvízla scéna kdy chodí Ludvík XIV po pokoji se zapálenou svíčkou v zadku. Tragédie
Celkově: nula jak vyšitá a možná i hůř.
Jazyk: nevím, byla jsem tak omráčena tím co jsem viděla, že netuším nic

Kdybych mohla...


...chtěla bych umět mluvit všemi těmito jazyky:

Finsky- myslím si, že v Evropě snad není lepší jazyk- je dostatečně šílenej aby odpovídal mému standartu a zní tak dobře, že se dá považovat za krásný, je strašně těžký, takže ten kdo ho ovládá se může cítit jako machr. Zároveń je ale téměř k ničemu se ho učit, protože každý Fin umí anglicky

Hebrejština- to je dle mého názoru dost jedinečnej jazyk, taktéž je zbytečné se ho učit. Prý je i dost těžkej. Mému uchu ale dost lahodí.

Islandština- další pěkný jazyk, který je naprosto zbytečné se učit. Mluví jím jen 300 tisíc lidí. Prý je to nejčistší evropský jazyk, protože se za posledních tisíc let v podstatě nezměnil. Islanďani si můžou proto pořád přečíst Eddu v původním znění a taky to dělají.A já jim to závidím. To my bychom si se středověkou češtinou ani neškrtli.


Rusky
- tenhle jazyk nemá v čechách moc zastánců a všichni víme proč.Nicméně myslím si, že umět ho může být jedině plus. Zvlášť když člověk chce cestovat po střední asii a rusku. Navíc není pro nás ani moc těžký. Jak jednou zvládnete azbuku máte zpoloviny vyhráno. A já azbuku už umím:-)

Španělsky- protože až budu cestovat tak se to může dost hodit, ve španělsky mluvících oblastech si s angličtinou ani francouzštinou moc neškrtnu. A taky bych chtěla vědět o čem zpívají Ska-p.
Zatím znám tyhle slovíčka (který jsem pochytila od španělů co sama znám)
joder, guapa, puta,hola, muchos besos, chica checa, bonita :-D

Vietnamsky- chtěla bych ve vietnamu strávit aspoń několik měsíců. Raciální původ toto mé přání nemá.Vietnamština se prostě bude hodit.

wolofsky- wolofština je jazyk wolofů, obyvatel Senegalu, Gambie a dalších několika zemiček.
Takto by vypadal možný rozhovor mezi mnou a náhodným senegalcem

Senegalec:Assalaamaalekum !
Já: Maalekum salaam !
S.Naka nga def ?
J:Maa ngi fii rekk.Naka mu demee?
S:Mu ngi dox! Jërëjëf! Naka nga tudda?
J.Maa ngi tudda Anna.
S.Ndax yagg na fii?
J:Deeded, yaggul fii, berki-demb la ňow.
S: Ba beneen yoon.

Zajímavé jsou v tomto jazyce číslovky. Hlavně když si vzpomenu jak jsem si myslela, že je má francouzština těžký.
Např 1969- junni ak juróom-ñeenti téeméer ak juróom-benn-fukk ak juróom-ñeent


Ale jak to tak bývá...kdyby bylo kdyby...

5. 3. 2009

Prehistorický očkovací průkaz

Je s podivem s kolika překvapivými věcmi se může člověk ještě v dnešní době setkat.
Jeden takový podivný zážitek mi přichystal včerejší den.

Ráno jsem jela do Centra cestovní medicíny ( kdo tam už někdy byl tak si určitě vybaví velice vtipného pana doktora), abych se nechala očkovat proti žluté zimnici a mohla jsem konečně zažádat o vízum do Senegalu. Nakonec jsem dostala injekce dvě a mezinárodní očkovací průkaz navrch. Bohužel však vyšel na povrch jeden důležitý a mnou ignorovaný fakt- nemám český očkovací průkaz,neboť se mi podařilo ho ztratit někde na cestě mezi Yellowstonem a Kansas city a kdykoli jsem pak své praktické lékařce říkala, že chci duplikát, tak se z toho vykecala.

Tentokrát jsem se však rozhodla jít tvrdě na věc.Vydala jsem se tedy směrem Poliklinika Zahradní město. Sestřička mi řekla, že duplikát prostě udělat nejde. Že se to prostě nedělá. To jsem jí teda nevzala a trvala jsem na tom, že to je blbost a že ten "očkovák" potřebuju.

Sestřička na pár minut zalezla do ordinace aby se poradila s doktorkou. Pak vyšla ven a sdělila mi, že fakt neví jak by to mohly udělat, že ani nemají ten formulář a že mi to napíšou normálně na papír a že to neudělají hned a že mě to bude stát tak 150Kč. To se mi příliš nezamlouvalo a tak jsem se vydala hledat někoho kdo by mi mohl dát nový očkovací průkaz. Logicky jsem tedy zamířila na dětském oddělení.
Po chvíli čekání jsem se dostala do ordinace a mým potřebám bylo vyhověno. Za 60kč jsem "dostala" očkovací průkaz.

A tehdy nastal šok.

Držela jsem v ruce stejný očkovací průkaz jako byl ten předchozí, který jsem dostala v roce 1987! I s krásným znakem ČSSR a rokem narození předtištěným na 19__ . Než jsem vycouvala z čekárny nezmohla jsem se na otázku, co že mi to vlastně dali. Očkovací průkaz mám, tak bych měla být ráda. Za malou karičku ze zažloulého papíru je 60kč cena vskutku vysoká, zvláště s přihlédnutím k faktu, že nový mezinárodní očkovák (se znakem čr)stál 100Kč i s vyplněním od lékaře, ale kvůli šestipětkám se svět nezboří (ale mohla jsem za to dvakrát navštívit mou doktorku:-)). No možná je v tom započítaná historická hodnota.

Přemýšlím teď nad následujícím:

- jak je vůbec možné, že lékaři mají v ordinacích průkazky z Husákových dob
- jak vypadá nový očkovací průkaz z dob po sametové revoluci
- jaká je reálná hodnota toho očkovacího průkazu
- nebylo tý doktorce trapný mi něco takovýho prodat
- jsem opravdu jediná kdo ztratil očkovací průkaz

Bohužel nemám teď foťák, ale jen co se mi dostane do ruky, tak všechno zdokumentuju.

26. 1. 2009

Co nechci minout

  • galerii La Femme , kde trošku vystavuje můj český umělecký idol číslo jedna Rudolf Brančovský
  • koncert Květů- sice až za dlouho 26.března, rozhodně stojí ale za to se tak dlouho těšit. Umělecký zážitek je totiž pořádný až do dna.
  • koncert Ska-p- už 10. února. Lístek už mám, takže snad se mi podaří se této slávy dožít.
  • EKG o lásce a mužích 16.února v Arše, o měsíc a pár dní později taktéž O lásce a horách. Poslední z velké trojice mých oblíbenců Jaroslav Rudiš a jeho literárně hudební show
  • Jeden svět - festival dokumentárních filmů o lidských právech. Organizovaný Člověkem v tísni. Jako každý rok, i letos nás čeká skvělý doprovodný hudební program. Letos 11.-19. března
určitě toho je ještě víc, ale tohle je hlavní

21. 1. 2009

Mé budoucí (a vysněné) cesty

Můj životní cíl je v procestovat celý svět. Plánuji to .....no už hodně dlouho. Tady jsou některé mé cesty, které zatím podnikám jen prstem po mapě, ale rozhodně je chci provést i v reálu.
Průběžně to budu aktualizovat:-)
  • Senegal- letos v létě a to minimálně na měsíc a za rok na to pravděpodobně na 3 měsíce. Senegal je stát v západní Africe. Do Afriky toužím jet už velice dlouho, teď tam můj milý pracuje na rozvoji jedné oblasti a tudíž mám možnost se tam podívat. Snad se mi podaří procestovat současně i Gambii, Guineu, Mali, Mauritanii a Guineu- Bissau. To ovšem záleží na bezpečnosti dané oblasti. Bohužel mám v tomto ohledu spíše nepříjemné vyhlídky.
  • Finsko- jestli budu úspěšná při výběrovém řízení na erasmus pobyt, tak strávím letos půl roku na univerzitě ležící na polárním kruhu a snad se mi při té příležitosti podaří vyjet do Norska (čímž bych dobyla můj poslední chybějící skandinávský stát)
  • Centrální Asie, Rusko. Mongolsko, Sibiř-o tomhle se mi pořád zdá a myslímsi, že je to znamení, že bych se tam měla vydat. Mám kamarádku v Kazachstánu a prý jsem vždycky vítaná, takže proč toho nevyužít. Datum je zatím ve hvězdách, ale plánuji to v blízké budoucnost. Z části stopem, z části vlakem. Přibližně na dva měsíce možná na dýl. Hodlám se do té doby naučit aspoň částečně rusky, jelikož si myslím, že v této oblasti mi bude jak angličtina, tak francouzština a němčina celkem na nic. Zde je hodně přibližná trasa mé vysněné cesty.


Zvětšit mapu


  • Okruh po Balkánském poloostrově- Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Herzegovina, Černá hora, Albánie, Makedonie, Bulharsko, Rumunsko, Moldávie, opět Rumunsko , Srbsko, Maďarsko, Slovensko. Vše podle situace jaká v těch zemích bude panovat. Tuto cestu taktéž vlakem či stopem. Ve všech těchto zemích (kromě Moldávie a Albánie) platí interrail pass, což je taky celkem finančně výhodný způsob cestování.
  • Polsko, Bělorusko a Pobaltské republiky- taktéž dlouhodobý cíl. Hlavně to Pobaltí. V těchto zemích se dá najít obvykle hodně workcampů, takže jet tam s tímto záměrem by mohlo být fajn.
  • Španělsko a Portugalsko- Zde mám dva jasné cíle: Lisabon a Barcelona. Je to jen otázkou času kdy se objeví levné letenky do této oblasti. Jela bych hned.
  • Irsko, Skotsko (znovu) a Faerské ostrovy- tuhle nádhernou oblast také nemohu vynechat
Když podniknu tohle všechno, budu mít "hotovou" celou Evropu, bude zbývat "jen" zbytek Afriky, Asie a Ameriky a celá Austrálie.

20. 1. 2009

Amíci...jací jsou?

Američani jsou.....různí. V povědomí lidí jsou američané obvykle zapsáni jako tlustí a úplně hloupí. Neříkám, že takoví jedinci zde neexistují (jsou všude, i u nás), ale není to nadpoloviční většina. Aspoň ne těch úplně hloupých.
Místo od místa se složení populace samozřejmě mění. Platí ale pravidlo- čím bohatější, tím krásnější, štíhlejší a chytřejší a opačně. Nejchudší státy tedy obvykle mají i nejvíc obézních obyvatel s nejnižším vzdělání (viz Louisiana)

Exempláře se kterýma jsem se já setkala by se daly dělit takto (předem upozorňuji, že budu hodně upřímná, nemám v úmyslu se nikoho dotknout, berte to jako mou soukromý sociologický rozbor) :
  • plastics- holky i kluci, poznáte je na první pohled, velice snědá (někdy až hnědá) pleť v důsledku neustáléo se smažení v solárku, odbarvené vlasy- čím blonďatější tím lépe (ale jsou tmavovlasé vyjímky, ale ty vlasy jsou prostě perfektní), skvěle oblečení, obvykle s vypracovanou, či vyhublou postavou. O intelektu těchto jedinců se dá občas polemizovat, ale často jsou to děti těch úspěšných, krásných, chytrých rodičů, tudíž vynikají i ve škole. Bohužel tento typ lidí nebývá příliš přátelský, obvykle pohrdá každým kdo není jako on. Snad to není příliš neetické, ale jako typickou zástupkyni plastics ukazuji mou kamarádku Britneu, která ovšem přátelská je.
  • Fast food generation- jsme tam, tohle jsou ti Američani, které si v evropě vybavíme když se řekne USA. Jejich život se dělí mezi dívání se na televizi, jídlo, práci a chození do kostela (lze libovolně kombinovat). Bohužel je to tak a bohužel jich není málo. Je to však výsledný produkt konzumní americké společnosti, avšak narozdíl od plastics, kteří jsou tím taktéž, nemají přebytek peněz. A tak sedí před televizí, dívají se na ty krásné, štíhlé, mladé, úspěšné a bohaté, jedí hamburgery, tloustnou a stárnou. Bylo mi z toho na nic.
  • Kovbojové a vidláci-Kovbojský klobouk a boty, koskovaná košile, džíny a džíp. Docela obvyklý obrázek na středozápadě. Fotku se pokusím nalézt.
  • Mladé maminky- taktéž docela běžná záležitost. V mém okolí jsem znala minimálně deset slečen co měly v sedmnácti první dítě. Dávám je do zvláštní kategorie, protože nepatří ani do plastics (ti totiž směřují ke skvělé kariéře a o antikoncepci jsou náležitě poučení a vybaveni) ani do fast food generation (to asi každý pochopí proč) ani mezi náboženské fanatiky. Obvykle jsou to normální slečny z nižší střední vrstvy, kterým rodiče sex vždycky zakazovali (a tudíž je nenapadlo o antikoncepci vůbec mluvit). Samozřejmě to tak není u každé z nich, ale je to poměrně časté. Na fotce Sarah- taková hrozně hodná, droboučká holčina, touto dobou již paní a maminka malého klučíka.
  • kostel, kostel, kostel- tato kategorie může zahrnovat i fastfood generation, kovboje a vidláky. Svůj veškerý volný čas tráví v kostele či aktivitami s církevní komunitou.
  • life is fun- dost příjemní lidé, fajn kamarádi. Zajímají se hlavně o hudbu a tak různě blbnou. Není nutné dodávat, že do této kategorie spadá většina mých amerických přátel. Zde na fotce Brandi a bananaphone:
  • ostatní- neutrální směska všech ostatních, co se mi nepovedlo zařadit. Nicméně většina spadá do výše uvedeného.

18. 1. 2009

Amerika - Missouri= Misery

V létě 2005 jsem se vydala do Spojených států za účelem zjistit jestli je Amerika opravdu tak strašná jak se o ní říká, naučit se anglicky, poznat jiný kraj a jiný mrav a odpočinout si od češtiny a rodiny. Odpočinek to byl parádně dlouhý, trval celý školní rok. Pobyt to zas tak parádní nebyl, nicméně jaký si to uděláš, takový to máš. Když se vydáte na středozápad, nemůžete očekávat Kalifornii.

Cílová destinace byla v mém případě městečko Windsor v Missouri. Jak to tam vypadlo můžete zjistit zde:


střed města (foto: http://windsormissouri.com/)




Prostě středozápad. Kde nic tu nic. Jen louky, krávy, občas strom, občas nějaká vesnice, občas nějakej amish.
Žila jsem v hostitelské rodině. Moji "rodiče" už měli děti odrostlé, žádné už s nimi nebydlelo a tak aby jim nebylo smutno, pořizovali si domů FES (Foreign Exchange Students) a mezi nimi i mě.
Maminka se jmenuje Martha a táta Paul. Nedá se říct, že bychom se k sobě příliš hodili, ale soužití s nimi nebylo až tak problémové jak by se dalo při takové odlišnosti předpokládat.

Moje škola se jmenovala Windsor High School (ach jak kreativní) a studentské těleso čítalo okolo 300 studentů (včetně Junior High). Zařazena jsem byla automaticky do posledního ročníku "seniors", což znamenalo mimo jiné to, že jsem na konci mohla získat americkou maturitu.
Škola byla fajn. Mohla jsem si vybrat předměty jaké jsem chtěla, povinné jsem měla jen dva: Dějiny Ameriky a Angličtinu III. Zbytek jsem si navolila a předměty to byly vskutku parádní: sociologie, advanced art (prostě výtvarka pro pokročilé), sbor, dějiny hudby,Shakespeare (výuka spočívala v tom, že jsme četli jeho hry), Mytologie, Zeměpis, Contemporary Issues (tam jsme v podstatě nic nedělali, jen jsme četli noviny, bavili jsme se o tom co nás tam zaujalo a tak, po prvním semestru jsem si to radši změnila na dějepis). Celkově to bylo dost nenáročný. Snad jen ze začátku jsem se s tím trochu prala, protože jsem neměla ještě dobrou slovní zásobu, tudíž mi udělat domácí úkol trvalo třeba tři hodiny. Později mi na to stačilo 30 minut.
Ústní zkoušení neexistovalo, psali se jen testy, na které nás vyučující vždycky dopodrobna připravil. Obvykle platí pravidlo "Do your best", když učitel vidí, že se student snaží, tak nehrozí, že by měl příliš špatné známky. Na konci každého čtvrtletí student dostane vysvědčení, kde mimo známek zjistí i kolikátý je v pořadí dle známek. O tom, že ta škola je jednoduchá svědčí i to, že jsem byla trvale v prvních 10% našeho ročníku (z čehož vlastně vyplývá, že je lehká spíš pro nás). Na začátku jsem měla asi dvě C, hlavně kvůli tý slovní zásobě, na konci roku už jsem ale měla samá A. Takže pohoda.


Island část 1.

Jet na Island byl několik let můj velký sen, nakonec se mi ho podařilo splnit v červnu 2008. Měla jsem úspěšně po maturitě i po zkouškách na VŠ a tak mohli začít mé nejdelší prázdniny.

Na Island jsem se vydala jako dobrovolník islandské organizace Veraldarvinir- Worldwide friends a má práce měla být stavba jeskyně pro trola. Ano čtete dobře. Šlo o projekt známé islandské (jak jinak) umělecké skupiny Nordan Bal, kteří se rozhodli ve spolupráci s muzeem v Keflavíku, postavit pod mořským útesem jeskyni, kterou má sloužit jako domek pro trolí rodinu. Na projektu nás pracovalo celkem sedm, pět slečen, dva kluci- Magda (Polsko), Talia (Izrael), Lisa (Německo), Essie (USA), moje maličkost, Manjong (Korea) a Jarek (taktéž polsko).



Začnu, ale tak jak se má začínat, na začátku.
Z Prahy jsem vyrazila autobusem do dánské Kodaně, kde jsem měla asi 20hodin na přestup na letadlo do Keflavíku.Asi se divíte, proč jsem neletěla rovnou z Prahy.Inu jsem chudý studentík a takhle jsem ušetřila asitak 6000 Kč a ještě jsem strávila tři dny v Dánsku.
Cesta ale byla strašně únavná. Z prahy jsem vyjela přibližně v šest hodin večer a jak už to u mě bývá, příliš jsem toho přes noc nenaspala, před šestou ráno mě autobus vyplivl na jakési ulici v deštivé Kodani a pokračoval na své cestě do Norska a mě čekal celý den toulání se po dánské metropoli. Nejdřív jsem našla nádraží a do úschovny hodila krosnu a pak jsem se vydala na procházku městem. Naštěstí přestalo pršet a sluníčko už vyšlo. V šest hodin ráno je naprosto ideální čas pokud chce člověk fotografovat. Nikde nikdo. Kodaň byla moje. Obešla jsem si během pár hodin všechna významná místa. Bylo úžasné mít jen pro sebe majestátní budovu opery i slavnou malou mořskou vílu. Během mých toulek městem jsem potkala jednoho fajn černocha Zacha, který řídil městské autobusy. Odpoledne mě pak provedl městem a pak mi vysvětlil jak se dostat na letiště a jak tu fungujou vlaky (v dánsku se příliš neobtěžujou cokoli překládat do angličtiny). A pak v noci hurá do letadla a na Island!

Když jsem po půlnoci přistála, fakt jsem plakala radostí. To přistávání bylo dokonalý. Na Islandu je totiž v létě pořád světlo, takže jsem mohla sledovat celou tu nádheru shora....jeden z mých nejestetičtějších zážitků.

Do reykjavíku to bylo cca 50 km. Chvíli jsem bloudila než jsem našla ubytování. Asi ve dvě hodiny ráno jsem zaťukala na dveře na Skipholtu a vrhla se do náruče těm co je otevřeli.

Že to otevření dveří bude pro mě osudové mě tehdy nenapadlo.

To be continued




View Larger Map