7. 10. 2009
3. 10. 2009
Karjalanpiirakka aneb moje prokletí
Je to již více než dva roky co mi byla zjištěna silná alergie na gliadin a kasein (česky: pšeničný lepek/ bílkovina obsažená v pšenici a bílkovina obsažená v kravském mléku).
Celé ty dva roky jsem se úspěšně vyhýbala všemu mléčnému i pšeničnému, protože jsem věděla jaké zlo to může napáchat. Ale stalo se co se stát muselo.
Když jsem přijela do Helsinek moje finská slovní zásoba nebyla příliš rozvinutá a ke své smůle jsem si zapoměla najít ve slovníku jak se řekne pšenice a mléko (pro mě naprosto nejnutnější slova- umím je už snad ve všech evropských jazycích). Můj průvodce Lonely Planet alergiky naprosto opomíjí (narozdíl od vegetariánů), nicméě jsem se v něm dočetla, že jedno z nejlepších finských jídel jsou Karelské pirožky (finsky karjaalanpiirakka)- pečivo ze žitné mouky plněné rýží. Znělo to jako ideální kombinace. A tak jsem si jich pár koupila...
...tak úchvatné pečivo jsem nikdy nejedla. Je to dokonalost sama! (blonďatá poznámka: a navíc to má jen 700KJ na 100g :-D)
Později jsem se naučila, že to čemu se mám vyhýbat jako čert kříži se řekne vehnäjauho a maito. Svět by nebyl dostatečně krutý, kdyby se obě tyto složky v karolském pirožku nevyskytovaly.
Pro mě již však bylo pozdě. Karelským pirožkům jsem podlehla. Spoléhala jsem na to, že tam té pšenice dávají jen maličko, takže by mi to nemělo ublížit. Evidentně v těch posledních pirožcích které jsem snědla na pšenici nešetřili. No a tak jsem ublížená. A je mi špatně.
Nikdy jsem neměla problém držet tuhle pitomou dietu. Sice mě štvalo, že už nikdy neochutnám opravdovou pizzu, koblihu ani jakékoli jiné pečivo a cca 80 procent potravin v běžných obchodech mi je zapovězeno, ale vždycky jsem vydržela. Naprosto jsem nechápala ty, kteří s dietou nevydrží, kteří vzdají ten nekonečný boj a i za cenu neustálých bolestí a předpokladu že se nedožijí příliš vysokého věku, prostě pšenici jíst budou. Teď už jim možná rozumím.
Ikdyž mi teď mizerně a mám bolesti, nejsem si úplně jistá jestli ty poslední karelské pirožky co jsem snědla byly moje opravdu poslední. Je to boj.
Celé ty dva roky jsem se úspěšně vyhýbala všemu mléčnému i pšeničnému, protože jsem věděla jaké zlo to může napáchat. Ale stalo se co se stát muselo.
Když jsem přijela do Helsinek moje finská slovní zásoba nebyla příliš rozvinutá a ke své smůle jsem si zapoměla najít ve slovníku jak se řekne pšenice a mléko (pro mě naprosto nejnutnější slova- umím je už snad ve všech evropských jazycích). Můj průvodce Lonely Planet alergiky naprosto opomíjí (narozdíl od vegetariánů), nicméě jsem se v něm dočetla, že jedno z nejlepších finských jídel jsou Karelské pirožky (finsky karjaalanpiirakka)- pečivo ze žitné mouky plněné rýží. Znělo to jako ideální kombinace. A tak jsem si jich pár koupila...
...tak úchvatné pečivo jsem nikdy nejedla. Je to dokonalost sama! (blonďatá poznámka: a navíc to má jen 700KJ na 100g :-D)
Později jsem se naučila, že to čemu se mám vyhýbat jako čert kříži se řekne vehnäjauho a maito. Svět by nebyl dostatečně krutý, kdyby se obě tyto složky v karolském pirožku nevyskytovaly.
Pro mě již však bylo pozdě. Karelským pirožkům jsem podlehla. Spoléhala jsem na to, že tam té pšenice dávají jen maličko, takže by mi to nemělo ublížit. Evidentně v těch posledních pirožcích které jsem snědla na pšenici nešetřili. No a tak jsem ublížená. A je mi špatně.
Nikdy jsem neměla problém držet tuhle pitomou dietu. Sice mě štvalo, že už nikdy neochutnám opravdovou pizzu, koblihu ani jakékoli jiné pečivo a cca 80 procent potravin v běžných obchodech mi je zapovězeno, ale vždycky jsem vydržela. Naprosto jsem nechápala ty, kteří s dietou nevydrží, kteří vzdají ten nekonečný boj a i za cenu neustálých bolestí a předpokladu že se nedožijí příliš vysokého věku, prostě pšenici jíst budou. Teď už jim možná rozumím.
Ikdyž mi teď mizerně a mám bolesti, nejsem si úplně jistá jestli ty poslední karelské pirožky co jsem snědla byly moje opravdu poslední. Je to boj.
Filmy, které je fajn vidět
Chicago
Vykoupení z věznice Shawshank
Arizona Dream
Pulp Fiction
Nauka o snech
Pravidla moštárny
Frida
Hodiny
Život je krásný
Vše o mé matce
Amores Perros
Špatná výchova
Svůdná krása
Parfém - příběh vraha
Requiem za sen
Zákon touhy
Černá roucha
Co jsem komu udělala
Delikatesy
Ženy na pokraji nervového zhroucení
Kika
Květ mého tajemství
Na dno vášně
Absolvent
Město bohů
Paříži, miluji tě
Matador
Milk
Pianista
Smažená zelená rajčata
Vykoupení z věznice Shawshank
Arizona Dream
Pulp Fiction
Nauka o snech
Pravidla moštárny
Frida
Hodiny
Život je krásný
Vše o mé matce
Amores Perros
Špatná výchova
Svůdná krása
Parfém - příběh vraha
Requiem za sen
Zákon touhy
Černá roucha
Co jsem komu udělala
Delikatesy
Ženy na pokraji nervového zhroucení
Kika
Květ mého tajemství
Na dno vášně
Absolvent
Město bohů
Paříži, miluji tě
Matador
Milk
Pianista
Smažená zelená rajčata
2. 10. 2009
Summa summarum
Tak jsem zjistila, že je tomu již rok co jsem začala psát na blogspot. Napsala jsem za tu dobu pár desítek příspěvků, z nichž na světlo blogu vešla přibližně třetina a z té třetiny se dožila dnešního dne necelá polovina. Když si vzpomenu na svá středoškolská léta, konkrétně na hodiny matematiky, vyjde mi, že vy si můžete nyní přečíst pouze přibližně šestinu toho co píšu když se a) pro něco nadchnu, b) nudím, c) nemůžu spát, d) mám kocovinu.
Tenhle blog je vlastně jediný deník/ zápisník, který jsem vydržela vést déle než tři měsíce, což s sebou nese tu výhodu, že se můžu ohlédnout. A když se teď za sebe ohlížím dochází mi jak strašně moc se toho událo a možná i změnilo. A také vidím jak dopadly ty věci, které mě kdysi nadchly. No skóre je pro mě překvapivě dobré!
Takže rekapitulace
1) Po Islandu se mi stýská pořád, skřítkům jsem na parapet rozinky ale nikdy nedala (což je způsobeno především faktem, že střešní okna v mém pokoji parapet nemají). Mám, ale takové podezření, že se mi vrací ono dobrodinní, které jsem učinila v Reykjavíku.
2)Věřte tomu nebo ne, ale já se fakt naučila francouzsky!!! Tedy nedá se říct, že bych zvládala francouzštinu dokonale, ale v únoru jsem složila první DELF (nic moc, příští rok jedu na vyšší level) a hlavně v důsledku několika týdeního pobytu v Senegalu s mým osobním francouzem (onen kluk s nejkrásnějšíma očima co jsem ho potkala na Islandu) jsem schopna nyní konverzovat francouzsky víceméně bez jakýchkoli problémů. A co víc: hodně francouzů mi řeklo, že mluvím dobře francouzsky. Co víc si můžu přát? (umět česky třeba- tímto se omlouvám za těch několik set až tisíc hrubek, kterých se tu dopouštím)
3) Plán z letošního ledna se mi moc splnit nepodařilo. Pouze jsem viděla naživo Ska-p (což není marný) a byla jsem na Jednom světě (kam jsem měla lístky zdarma, což taky není zlý)
4)Z mých vysněných a budoucích cest se mi podařilo uskutečnit hned dvě naprosto zásadní
- léto jsem strávila v Senegalu
- nyní mrznu 4 měsíce ve Finsku
a jako bonus: na skok jsem byla v Pobaltí (a od té chvíle vím, že se tam prostě MUSÍM vrátit)
5)Má touha stát se polyglotem má také své pokračování. Opravdu se učím finsky, opravdu mě to baví a myslím si, že mi to i docela jde. Co se ruštiny týče naučila jsem se azbuku a jeden den jsem strávila s rusem co neuměl anglicky a při té příležitosti mi došlo, že učit se rusky není zas tak nutné, protože přeci jen se nezapře že naše jazyky mají něco společného. Wolofsky jsem se nenaučila nic víc kromě pozdravů, to samé zvládám i ve fulbštině. Na pobyt v Africe to stačilo:-D
6) Ten debilní očkovací průkaz jsem nakonec nevyřešila, ale nakonec to ani nebylo potřeba.
7) Podařilo se mi vyplnit všechny formuláře, získat všechny podpisy a ano odjela jsem a jsem právoplatný ERASMÁK!
Toť z mého blogového života vše.
Jsem zvědavá co sem napíšu za rok:-)
Tenhle blog je vlastně jediný deník/ zápisník, který jsem vydržela vést déle než tři měsíce, což s sebou nese tu výhodu, že se můžu ohlédnout. A když se teď za sebe ohlížím dochází mi jak strašně moc se toho událo a možná i změnilo. A také vidím jak dopadly ty věci, které mě kdysi nadchly. No skóre je pro mě překvapivě dobré!
Takže rekapitulace
1) Po Islandu se mi stýská pořád, skřítkům jsem na parapet rozinky ale nikdy nedala (což je způsobeno především faktem, že střešní okna v mém pokoji parapet nemají). Mám, ale takové podezření, že se mi vrací ono dobrodinní, které jsem učinila v Reykjavíku.
2)Věřte tomu nebo ne, ale já se fakt naučila francouzsky!!! Tedy nedá se říct, že bych zvládala francouzštinu dokonale, ale v únoru jsem složila první DELF (nic moc, příští rok jedu na vyšší level) a hlavně v důsledku několika týdeního pobytu v Senegalu s mým osobním francouzem (onen kluk s nejkrásnějšíma očima co jsem ho potkala na Islandu) jsem schopna nyní konverzovat francouzsky víceméně bez jakýchkoli problémů. A co víc: hodně francouzů mi řeklo, že mluvím dobře francouzsky. Co víc si můžu přát? (umět česky třeba- tímto se omlouvám za těch několik set až tisíc hrubek, kterých se tu dopouštím)
3) Plán z letošního ledna se mi moc splnit nepodařilo. Pouze jsem viděla naživo Ska-p (což není marný) a byla jsem na Jednom světě (kam jsem měla lístky zdarma, což taky není zlý)
4)Z mých vysněných a budoucích cest se mi podařilo uskutečnit hned dvě naprosto zásadní
- léto jsem strávila v Senegalu
- nyní mrznu 4 měsíce ve Finsku
a jako bonus: na skok jsem byla v Pobaltí (a od té chvíle vím, že se tam prostě MUSÍM vrátit)
5)Má touha stát se polyglotem má také své pokračování. Opravdu se učím finsky, opravdu mě to baví a myslím si, že mi to i docela jde. Co se ruštiny týče naučila jsem se azbuku a jeden den jsem strávila s rusem co neuměl anglicky a při té příležitosti mi došlo, že učit se rusky není zas tak nutné, protože přeci jen se nezapře že naše jazyky mají něco společného. Wolofsky jsem se nenaučila nic víc kromě pozdravů, to samé zvládám i ve fulbštině. Na pobyt v Africe to stačilo:-D
6) Ten debilní očkovací průkaz jsem nakonec nevyřešila, ale nakonec to ani nebylo potřeba.
7) Podařilo se mi vyplnit všechny formuláře, získat všechny podpisy a ano odjela jsem a jsem právoplatný ERASMÁK!
Toť z mého blogového života vše.
Jsem zvědavá co sem napíšu za rok:-)
29. 9. 2009
První sníh
Dnes jsem si při přednášce kreslila do sešitu sněhové vločky. Není to zas tak něco výjimečného, protože od té doby co studuji na Lapin Yliopisto, která má ve znaku to, čemu říkám dokonalá sněhová vločka, je vlastně kreslím pořád (tedy alespoň při přednáškách). Tentokrát však mé vločky dostali nový rozměr. Náhle jsem je viděla poletovat všude kolem. Nebyl to jeden z mých běžných denních snů. Sněžilo doopravdy. Sice jen chvíli, na zemi nezůstala ani jedna vločka, ale teplota venku mě přesvědčila že se mi nic nezdá.
Je konec září. Laponská zima se začíná hlásit o slovo.
Je konec září. Laponská zima se začíná hlásit o slovo.
26. 9. 2009
Fotit se každý den
Pokud chcete strávit několik minut svého života něčím nesmyslným doporučuji vám shlédnout následující videa.
Tenhle týpek to všechno začal, když se každý den po šest let fotil a pak to prásknul na youtube. Nikdo ho ale nikdy nepředčí.
A tenhle má ještě víc psycho oči.
Tohle je super sladěný s hudbou.
Pro probuzení mateřských pudů...
Chachacha!Nejvtipnější šílenost za posledních x měsíců. Nebo jsem možná jen já divná, když jsem se u toho smála jako blázen.
Trochu jiné pojetí, ale o nic méně super.
Tenhle týpek to všechno začal, když se každý den po šest let fotil a pak to prásknul na youtube. Nikdo ho ale nikdy nepředčí.
A tenhle má ještě víc psycho oči.
Tohle je super sladěný s hudbou.
Pro probuzení mateřských pudů...
Chachacha!Nejvtipnější šílenost za posledních x měsíců. Nebo jsem možná jen já divná, když jsem se u toho smála jako blázen.
Trochu jiné pojetí, ale o nic méně super.
25. 9. 2009
Z babiččiny zahrádky
Jak už se do Laponska vkrádá zima a mráz pomalu zalézá za nehty, ve snaze uniknout chladu se probírám fotografiemi z léta.
Letos jsem dostala nový fotoaparát a toto byly mé první pokusy s ním. Mimo to jde i o první makro, které jsem kdy fotila. Přiznávám, že nefotím příliš ráda, protože mám pocit, že fotografie nikdy nedokáže zachytit můj pocit, který z daného předmětu či situace mám a tak mi spíše přináší zklamání. K fotografování jsem stvořena zkrátka nebyla. Ale zkusit se má vše.
Letos jsem dostala nový fotoaparát a toto byly mé první pokusy s ním. Mimo to jde i o první makro, které jsem kdy fotila. Přiznávám, že nefotím příliš ráda, protože mám pocit, že fotografie nikdy nedokáže zachytit můj pocit, který z daného předmětu či situace mám a tak mi spíše přináší zklamání. K fotografování jsem stvořena zkrátka nebyla. Ale zkusit se má vše.
24. 9. 2009
Hrneček nalezen. Tragédie odvrácena.
Čekal na mě v místním retro sekáči.
Je veliký, růžový a těžký.
Sice toho do krásy moc nepobral, ale mám ho ráda i tak.
Čekal na mě v místním retro sekáči.
Je veliký, růžový a těžký.
Sice toho do krásy moc nepobral, ale mám ho ráda i tak.
23. 9. 2009
Minä olen pieni poro ja rakastan teitä
Po měsíci v Rovaniemi jsem prošla kurzem Survival Finnish. Jestli ve Finsku přežiju, to nevím. Vím však jistě, že jsem se naučila mnoho užitečného a rozhodně v praxi použitelného. Viz úvodní věta, která znamená: Jsem malý sobík a mám vás moc rád.
Dokáži však říct i mnohem více. Např.
Minä syon olutta, puunaviinia, viskia ja konjakki yöllä ja olen hyvin humalassa.
Večer budu pít pivo, červené víno, whisky a koňak a budu strašně opilá.
Minulla on krapula aamulla.
Ráno budu mít kocovinu.
Valkoinen poro on kallis, se maksaa viisikymmentä euroa mutta harma poro on halpa, se maksaa vain kaksikymmentä euroa.
Bílý sob je drahý,stojí padesát euro, ale šedý sob je levný, stojí jen dvacet euro.
Menetko kanssani naimisiin?
Vezmeš si mě? (naprosto stěžejní vysoce v praxi uplatnitelná věta).
A hlavně:
Kippis!
Na zdraví!
Takový blbosti jako odkud jsem, kde bydlím, jak se jmenuji a co studuji to stejně nikoho přece nemůže zajímat.
Ale přesto:
Opiskelen aikuiskoulutukseen.
Studuji andragogiku. Ale zkuste si to vyslovit:-)
Dokáži však říct i mnohem více. Např.
Minä syon olutta, puunaviinia, viskia ja konjakki yöllä ja olen hyvin humalassa.
Večer budu pít pivo, červené víno, whisky a koňak a budu strašně opilá.
Minulla on krapula aamulla.
Ráno budu mít kocovinu.
Valkoinen poro on kallis, se maksaa viisikymmentä euroa mutta harma poro on halpa, se maksaa vain kaksikymmentä euroa.
Bílý sob je drahý,stojí padesát euro, ale šedý sob je levný, stojí jen dvacet euro.
Menetko kanssani naimisiin?
Vezmeš si mě? (naprosto stěžejní vysoce v praxi uplatnitelná věta).
A hlavně:
Kippis!
Na zdraví!
Takový blbosti jako odkud jsem, kde bydlím, jak se jmenuji a co studuji to stejně nikoho přece nemůže zajímat.
Ale přesto:
Opiskelen aikuiskoulutukseen.
Studuji andragogiku. Ale zkuste si to vyslovit:-)
21. 9. 2009
Hrníčková litanie
Je to zlé.
Je to zlé.
Je to moc zlé.
Naprosto nevýslově postrádám esteticky přitažlivý, velký hrnek na čaj o obsahu alespoň půl litru.
Nevím jak bez této životně důležité drobnosti budu nadále existovat. Již měsíc se snažím přetrpět s obyčejným, nezajímavým, esteticky nepřitažlivým hrníčkem. Čaj mi přestává chutnat.
Obrovský hrnek na čaj je mým nejvěrnějším životním partnerem se kterým jsem zvyklá trávit veškerý svůj čas. V dobrém i ve zlém. Ve zdraví i v nemoci. Za každých okolností. Jen ten kdo někdy měl úžasný obrovský hrnek na čaj snad dokáže pochopit mé utrpení.
Zima se blíží, den odedne je stále více chladno a já si stále bolestněji uvědomuji jeho nepřítomnost.
Téměř denně se vydávám ho hledat, ale nikde ho nenacházím. Tak snad zítra. Nebo pozítří. Později už ne.
Je to zlé.
Je to zlé.
Je to moc zlé.
Naprosto nevýslově postrádám esteticky přitažlivý, velký hrnek na čaj o obsahu alespoň půl litru.
Nevím jak bez této životně důležité drobnosti budu nadále existovat. Již měsíc se snažím přetrpět s obyčejným, nezajímavým, esteticky nepřitažlivým hrníčkem. Čaj mi přestává chutnat.
Obrovský hrnek na čaj je mým nejvěrnějším životním partnerem se kterým jsem zvyklá trávit veškerý svůj čas. V dobrém i ve zlém. Ve zdraví i v nemoci. Za každých okolností. Jen ten kdo někdy měl úžasný obrovský hrnek na čaj snad dokáže pochopit mé utrpení.
Zima se blíží, den odedne je stále více chladno a já si stále bolestněji uvědomuji jeho nepřítomnost.
Téměř denně se vydávám ho hledat, ale nikde ho nenacházím. Tak snad zítra. Nebo pozítří. Později už ne.
Je to zlé.