Mé francouzské patálie

Francouzština je krásný jazyk. Ale zatraceně těžký. Obdivuju ty kteří se ho zvládli naučit. Mě to totiž příjde téměř nemožné.

Povím vám můj dojemný příběh,který zatím nemá konce. O mně a francouzštině.
Alors, všechno začalo před dávno předávno, přesně řečeno na konci sekundy, kdy jsme dostali do ruky papír kam jsme měli napsat jaký cizí jazyk se budeme od příštího září učit. Na výběr byla francouzština, němčina, italština a ruština. Na ruštinu se přihlásil jeden člověk. Jak už to bývá v demokratické zemi jednotlivci toho příliš nezmůžou, rozhoduje většina.Tudíž se nám seznam trochu zkrátil.

Jasno jsem měla v jedné věci.Nechtěla jsem se učit znovu od začátků němčinu, kterou jsem v té době docela slušně ovládala, tak mi tedy na seznamu zbyla francouzština a italština.

Nastalo tvrdé rozhodování. Abych měla jasněji udělala jsem ihned třídní anketu, zda jsou hezčí francouzi nebo italové. Hlasovala jsem pro italy (zde je vidět jak se člověk mění, teď bych dala hlas francouzům:-)) a italové nakonec i celé hlasování vyhráli. Rozhodla jsem se tedy pro italštinu.

Bohužel jsem se však také stala onou menšinou, která se musí vstřebat do většiny ať chce či nechce.Nutno dodat, že své udělali také rodiče, kteří ve mě již v té době viděli eurokomisařku sídlící v bruselu. Francouzština tedy byla vyhodnocena jako jazyk pro můj život užitečnější než italiano- una lingua facile e molto bella. Tak jsem tedy začala s francais- langue difficile.
Přesto jsem se na francouzštinu strašně těšila, líbilo se mi jak zní. Sice mě někdo strašil s gramatikou ale tomu jsem já nevěnovala pozornost.


Pak jsem se však začala francouzštinu učit a mé nadšení opadlo. Zklamalo mě, že učitelka považovala mé , dle mého názoru nádherné, francouzské errrrr za ne příliš dokonalé a pořád mě opravovala, což bylo pod mou hrdost. No a tak jsem se na francouzštinu vykašlala a tři roky jsem o jejích hodinách pravidelně vypla(tímto však nechci obviňovat naši francouzštinářku, která je jinak výborná profesorka, jde spíš o mou lenost).

Pak jsem odjela do států a protože jsem přešla na english, tak veškeré ostatní jazyky šly stranou.
O rok později jsem se musela k francouzštině vrátit a šlo to těžko.Dřela jsem neuvěřitelně a světe div se docela mi to šlo.Navíc jsme měli naprosto úžasnou učitelku odkudsi z Tábora, která si však ke konci roku vzala svého milého, začala s ním budovat hnízdečko lásky a na nás, její milované studentky, se vybodla.

V posledním roce jsme dostali novou učitelku. Sice strašně milá osoba, ale jako vyučující k ničemu.Chvílema jsem přemýšlela jestli se ve volném čase nevěnuje třeba uspávání hadů, protože na nás takhle rozhodně působila.Takže tragédie. Já nad svou francouzštinou zlomila hůl a rozhodla se jí říct navždy sbohem a oprášit mou německou slovní zásobu.

Co ale čert nechtěl:-)
Na islandu mi přišel do cesty kluk s těma nejkrásnějšíma očima a mluvící onou podivnou nenaučitelnou řečí. A jak jsem začala apprendre francais. Letní kurz pro falešné začátečníky byl blaho.Neustálý přítok mailů ve francouzštině taky udělal své. Dnes jsem byla poprvé na francouzštině na mojí fakultě. Do tří let musím složit z francouzštiny zkoušku.

Já se ten jazyk prostě naučím!!!!