Podpisy a formuláře

"Ca s'appelle Erasmus, c'est un bordel innomable"
volně přeloženo :
"Jmenuje se to Erasmus a je to naprosto neuvěřitelný bordel."

Nejpodstatnější věta z filmu L´auberge espagnole (Erasmus a spol.) vyřčena studentem, který procházel stejnou situací jakou procházím nyní i já:

Zařizování výjezdu na Erasmus

Všechno to začalo informační schůzkou, na které nám byla celá procedura stručně vysvětlena. Tak stručně, že jsem si z ní zapamatovala: něco napsat, nechat to podepsat na katedře, pak na zahraničním odd, pak na děkanátu, pak to poslat na přijímající univerzitu, pak zpátky na zahraniční oddělení, na katedru, do banky, zahraniční, evropská kancelář, děkanát, finsko, katedra, zahraniční odd... atd. trochu mi celá ta procedůra připomíná hada co si kouše svůj vlastní ocas, Urobora.

Po strašidelně trapném pohovoru, díky kterému jsem byla (z pro mě racionálně nevysvětlitelných důvodů) nominována, jsem všechno nechala na čas ležet stranou.

Pak najednou nastal konec dubna, mě došlo, že do půlky května musím všechno spáchat a ještě to stihnout odeslat do Laponska. Má produktivita práce se zvýšila z nuly na sto procent, Vyplnila jsem všechny lejstra, běhala z budovy do budovy, zaregistrovala jsem se na všechny stránky, položila několik naprosto neakademicky znějících (tedy dost hloupých) otázek, čekala jsem a čekala, moc se toho nedozvěděla. Poté jsem hodila jsem úsměv na fakultního koordinátora, získala pár podpisů a naivně se zeptala jestli už je to u konce. Dostalo se mi odpovědi, že to teda zdaleka ne, pronesené tónem kterým se obvykle hovoří se slabomyslnými a byla jsem obdařena pohledem, který se vůbec nehodí pro pilnou studentku jako jsem já.

No když to není u konce, tak to hold není u konce. Třeba se jednou vymaním z toho nekonečného koloběhu plného lejster, podpisů, hloupých otázek a nic neříkajících odpovědí a skutečně odjedu.

Zda se z toho do té doby nezblázním je otázka úplně jiná.