Podpisy a formuláře

"Ca s'appelle Erasmus, c'est un bordel innomable"
volně přeloženo :
"Jmenuje se to Erasmus a je to naprosto neuvěřitelný bordel."

Nejpodstatnější věta z filmu L´auberge espagnole (Erasmus a spol.) vyřčena studentem, který procházel stejnou situací jakou procházím nyní i já:

Zařizování výjezdu na Erasmus

Všechno to začalo informační schůzkou, na které nám byla celá procedura stručně vysvětlena. Tak stručně, že jsem si z ní zapamatovala: něco napsat, nechat to podepsat na katedře, pak na zahraničním odd, pak na děkanátu, pak to poslat na přijímající univerzitu, pak zpátky na zahraniční oddělení, na katedru, do banky, zahraniční, evropská kancelář, děkanát, finsko, katedra, zahraniční odd... atd. trochu mi celá ta procedůra připomíná hada co si kouše svůj vlastní ocas, Urobora.

Po strašidelně trapném pohovoru, díky kterému jsem byla (z pro mě racionálně nevysvětlitelných důvodů) nominována, jsem všechno nechala na čas ležet stranou.

Pak najednou nastal konec dubna, mě došlo, že do půlky května musím všechno spáchat a ještě to stihnout odeslat do Laponska. Má produktivita práce se zvýšila z nuly na sto procent, Vyplnila jsem všechny lejstra, běhala z budovy do budovy, zaregistrovala jsem se na všechny stránky, položila několik naprosto neakademicky znějících (tedy dost hloupých) otázek, čekala jsem a čekala, moc se toho nedozvěděla. Poté jsem hodila jsem úsměv na fakultního koordinátora, získala pár podpisů a naivně se zeptala jestli už je to u konce. Dostalo se mi odpovědi, že to teda zdaleka ne, pronesené tónem kterým se obvykle hovoří se slabomyslnými a byla jsem obdařena pohledem, který se vůbec nehodí pro pilnou studentku jako jsem já.

No když to není u konce, tak to hold není u konce. Třeba se jednou vymaním z toho nekonečného koloběhu plného lejster, podpisů, hloupých otázek a nic neříkajících odpovědí a skutečně odjedu.

Zda se z toho do té doby nezblázním je otázka úplně jiná.

Ziri jede do Finska

Drazí čtenáři mého skromného psaní (vím, že vás mnoho není, ale to nevadí),
slyšte novinu která se udála v mém žití. Nějakým záhadným způsobem se mi podařilo být vybrána v konkurzu na Erasmus pobyt a já se opět přiblížila, tentokrát o velký krok, svým snům. Od srpna budu studovat ve Finsku. Konkrétně v hlavním městě Laponska- v Rovaniemi, na nejsevernější univerzitě v EU, ležící na severním polárním kruhu. Hurá!

Nyní máte možnost chvíli přemýšlet o tom jestli nejsem náhodou blázen, popřípadě jestli vím kolik tam tak bývá pěkně přes zimu stupňů, nebo jestli mám sklony k masochismu.

Všechny tři možnosti jsou evidentně správně. Strašně moc už se těším. Erasmus! Finsko!

Je pravda, že by nebylo možná marné jet někam, kde svítí v prosinci slunce déle než dvě hodiny denně, někam kde se teplota pohybuje většinu času spíše nad bodem mrazu, než pod. Ale na druhou stranu, kolik je lidí, kteří mohou říct, že studovali na polárním kruhu, pod oblohou s polární září a relaxovali po škole v sauně? Kromě těch co byli v Rovaniemi asi moc ne.

Mám takovou radost!

Piluju finštinu jak se dá. Je to naprosto strašlivě těžkej, ale o to pěknější jazyk.

Nejdůležitější fráze už znám. Jsou to:

Puhuuko kukaan täällä englantia? - Mluví tady někdo anglicky?

En puhu suomea.- Nemluvím finsky (tahle věta je strašně demotivující, tu by se člověk se snahou naučit se jazyk, vůbec neměl učit, natož ji vyslovit)

Olen eksynyt.- Ztratila jsem se.

Missä sauna on?- Kde je sauna?

Saunassa on aina kuuma!- V sauně je horko (asi nejužitečnější fráze z kurzu pro začátečníky)

Saisinko kupin tee? Mohla bych dostat šálek čaje?

Saisinko lasin puna valko? Mohla bych dostat sklenku bílého vína (teda nevim jak moc se dá pít na severu víno, ale stává se existenční nutností)?

Yksi vielä, kiitos.- Ještě jednu prosím!

Ještě je tu někdo kdo zůstal finštinou neokouzlen?

Hei hei!