První sníh

Dnes jsem si při přednášce kreslila do sešitu sněhové vločky. Není to zas tak něco výjimečného, protože od té doby co studuji na Lapin Yliopisto, která má ve znaku to, čemu říkám dokonalá sněhová vločka, je vlastně kreslím pořád (tedy alespoň při přednáškách). Tentokrát však mé vločky dostali nový rozměr. Náhle jsem je viděla poletovat všude kolem. Nebyl to jeden z mých běžných denních snů. Sněžilo doopravdy. Sice jen chvíli, na zemi nezůstala ani jedna vločka, ale teplota venku mě přesvědčila že se mi nic nezdá.


Je konec září. Laponská zima se začíná hlásit o slovo.

Fotit se každý den

Pokud chcete strávit několik minut svého života něčím nesmyslným doporučuji vám shlédnout následující videa.

Tenhle týpek to všechno začal, když se každý den po šest let fotil a pak to prásknul na youtube. Nikdo ho ale nikdy nepředčí.



A tenhle má ještě víc psycho oči.


Tohle je super sladěný s hudbou.


Pro probuzení mateřských pudů...


Chachacha!Nejvtipnější šílenost za posledních x měsíců. Nebo jsem možná jen já divná, když jsem se u toho smála jako blázen.


Trochu jiné pojetí, ale o nic méně super.

Z babiččiny zahrádky

Jak už se do Laponska vkrádá zima a mráz pomalu zalézá za nehty, ve snaze uniknout chladu se probírám fotografiemi z léta.











Letos jsem dostala nový fotoaparát a toto byly mé první pokusy s ním. Mimo to jde i o první makro, které jsem kdy fotila. Přiznávám, že nefotím příliš ráda, protože mám pocit, že fotografie nikdy nedokáže zachytit můj pocit, který z daného předmětu či situace mám a tak mi spíše přináší zklamání. K fotografování jsem stvořena zkrátka nebyla. Ale zkusit se má vše.

Hrneček nalezen. Tragédie odvrácena.

Čekal na mě v místním retro sekáči.

Je veliký, růžový a těžký.

Sice toho do krásy moc nepobral, ale mám ho ráda i tak.

Minä olen pieni poro ja rakastan teitä

Po měsíci v Rovaniemi jsem prošla kurzem Survival Finnish. Jestli ve Finsku přežiju, to nevím. Vím však jistě, že jsem se naučila mnoho užitečného a rozhodně v praxi použitelného. Viz úvodní věta, která znamená: Jsem malý sobík a mám vás moc rád.

Dokáži však říct i mnohem více. Např.

Minä syon olutta, puunaviinia, viskia ja konjakki yöllä ja olen hyvin humalassa.
Večer budu pít pivo, červené víno, whisky a koňak a budu strašně opilá.

Minulla on krapula aamulla.
Ráno budu mít kocovinu.

Valkoinen poro on kallis, se maksaa viisikymmentä euroa mutta harma poro on halpa, se maksaa vain kaksikymmentä euroa.
Bílý sob je drahý,stojí padesát euro, ale šedý sob je levný, stojí jen dvacet euro.

Menetko kanssani naimisiin?
Vezmeš si mě? (naprosto stěžejní vysoce v praxi uplatnitelná věta).

A hlavně:
Kippis!
Na zdraví!

Takový blbosti jako odkud jsem, kde bydlím, jak se jmenuji a co studuji to stejně nikoho přece nemůže zajímat.

Ale přesto:
Opiskelen aikuiskoulutukseen.
Studuji andragogiku. Ale zkuste si to vyslovit:-)

Hrníčková litanie

Je to zlé.
Je to zlé.
Je to moc zlé.

Naprosto nevýslově postrádám esteticky přitažlivý, velký hrnek na čaj o obsahu alespoň půl litru.

Nevím jak bez této životně důležité drobnosti budu nadále existovat. Již měsíc se snažím přetrpět s obyčejným, nezajímavým, esteticky nepřitažlivým hrníčkem. Čaj mi přestává chutnat.

Obrovský hrnek na čaj je mým nejvěrnějším životním partnerem se kterým jsem zvyklá trávit veškerý svůj čas. V dobrém i ve zlém. Ve zdraví i v nemoci. Za každých okolností. Jen ten kdo někdy měl úžasný obrovský hrnek na čaj snad dokáže pochopit mé utrpení.

Zima se blíží, den odedne je stále více chladno a já si stále bolestněji uvědomuji jeho nepřítomnost.

Téměř denně se vydávám ho hledat, ale nikde ho nenacházím. Tak snad zítra. Nebo pozítří. Později už ne.

Je to zlé.

Podzimní vkrádání

Příroda začíná mít své kreativnější období

Nemůžu spát. V noci. A přes den zase nezvládám bdělost.

Vsugerovalo si snad moje tělo, že jelikož je na Erasmu, měl by správný biorytmus být ve dne spánek v noci party?
Nebo se již připravuje na polární noc s tím, že když bude vlastně pořád tma, tak je celkem jedno kdy se spí a kdy má být člověk vzhůru?
Možná se ve spánku oddávám astrálnímu cestování a díky tomu mívám denně jet lag. Kdo ví.

Mimo tento spánkový problém jsem zažila fajn weekend plný turistických stezek, hub, brusinek a borůvek. Houby bych měla zdůraznit.

To co tady roste jsou hříbkové godzilly. Když něco takového najde houbař v čechách volá hned na Novu a hned se točí reportáž o tom co výjimečného našel. Monstrózní rozměry zdejších hub mi prvních pár hodin braly dech. Pak, jak už to bývá, jsem si zvykla.

Jedna z větších hub

Houbaření ve Finsku je však celkem nuda. Tady totiž člověk má spíš problé m šlapat někam kde houby nejsou. Rostou totiž všude. A není pravda, že je Finové nesbírají, jak si mnoho lidí myslí, ono je totiž nad lidské síly takové množství hub nasbírat.Stačí jít pár metrů lesem a hned můžete mít plnou tašku hub. Z jedné houby uděláte polévku a smaženici pro pět lidí. Zbytek buď usušíte nebo namrazíte. To v Čechách je to jinak. Rodiny pořádají dostlova hony na houby.Bedlivě sledují počasí a když už se zdá, že by houby mohly růst, vstanou druhý den brzy ráno a upalují do lesa doufajíce, že tam budou první a hub budou mít aspoň na smaženici. Tohle by Fin dle mého názoru nepochopil (no a nejen Fin). Zkrátka houbaření v Čechách se podobá bojovce, zatímco houbaření ve Finsku je spíš jako nákup v sa moobsluze- velký výběr a na dosah ruky.

Náš byt se nyní proměnil v sušárnu hub (díky mým tolerantním spolubydlícím) a já konečně pochopila a docenila proč máme tak obrovský mrazák. Odedneška už má moje čínská zelenina a Silviina Quatro formagi pizza společnost. Tvoří jí asi 5 litrů borůvek a nespočet hub. Na konzumaci mám tři měsíce. Tak uvidíme.

Pár promrzlých borůvek...

...a jak chudinky skončily

Mé finské příhody

Pomalu to budou tři týdny od chvíle co jsem přijela do Finska a snažím se bojovat s typickým stereotypem týkajícím se Finů a jejich chování. Bohužel se mi to příliš nedaří, neboť většina se zatím ukazuje jakožto pravdivá.

Finové jsou tiší a moc nemluví
Když jsem byla druhý den v Helsinkách rozhodla jsem se využít služeb tamní veřejné dopravy. Koupila jsem si v automatu jízdenku na celý den a po pár jízdách tramvají, které proběhly standartně (tedy tak jak bych to jako správnej pražák čekala:-)) jsem se rozhodla vydat se do místa kam bylo možné dopravit se pouze autobusem. Stoupla jsem si tedy na zastávce a naprosto nechápajíce systém jízdních řádů v Helsinkách (dosud nevím jak se zjistí kam ten autobus má namířeno- pokud to někdo víte, tak mi to prosím sdělte, do Helsinek totiž ještě pojedu) jsem čekala na příjezd nějakého autobusu. Po pár minutách jsem se dočkala. Autobus přijel. Lidé vystoupili. Já nastoupila a nastoupila jsem zadními dvěřmi. Následně jsem očekávala, že se zavřou dveře a autobus se rozjede dále po své trase. Nedělo se však nic. Říkala jsem si, že to je asi nějaká přestávka. Po cca dvou minutách stání, mi jsem zjistila, že na mě řidič hází dost nepříjemné pohledy.
Rozhlédla jsem se kolem sebe a několik Finů (těch kteří se nedívali z okna) se na mě dívalo též. Došlo mi, že je tu asi někde problém a ten problém jsem asi já.Náhle mi jedna slečna řekla, že jsem měla nastoupit předníma dveřma a ukázat jízdenku. Se slovy omluvy, že jedu v helsinkách poprvé autobusem jsem přichvátala k řidiči a dala mu jízdenku. Neřekl nic. Jen se podíval na to jaké je na ní datum, vytáhl z kapsy diář (no ale vážně) a když datum na mé jízdence souhlasilo s datem v kalendáři, bezeslova mi ji vrátil, zavřel dveře a odjel. Tuším, že celkové zdržení autobusu mnou způsobené bylo cca 5 minut.
Je nutné říkat k tomu víc? Asi ne.

Pokud s vámi Fin začne komunikovat sám od sebe je opilý
Za ty tři týdny mě oslovili jako první celkově dva Finové. Jeden držel v ruce téměř prázdnou láhev od vína a vyprávěl mi o tom, že už pije od předcházejícího večera a že je to strašný jak je opilej.
Druhý tvrdě dosedl vedle mě v lodi ze Suomenlinny a následně mi popisoval jak trávil celý den s přáteli a co všechno pil.
Bude to vážně těžké mě přesvědčit o tom, že to co se říká není pravda.

There is more to come...

Pár obrázků ze Senegalu

Tržiště v MatamuChvíle před první větší bouří- Casamance

Jeden z asi tak milionu krabů v Cachouanu

Ostrov Caraban

Oblíbená zábava senegalců- sledování fotbalu

Návštěva v Matamu

Stará část Saint Louise

Pláž a rybářská vesnice u Saint Louise

Jeden z ostrovů u Delty Sine Saloum

Já si naštěstí loď vybrala dobře...

Malý sběrač mušlí v Deltě Sine Saloum

Toubab Dialo