Hrníčková litanie

Je to zlé.
Je to zlé.
Je to moc zlé.

Naprosto nevýslově postrádám esteticky přitažlivý, velký hrnek na čaj o obsahu alespoň půl litru.

Nevím jak bez této životně důležité drobnosti budu nadále existovat. Již měsíc se snažím přetrpět s obyčejným, nezajímavým, esteticky nepřitažlivým hrníčkem. Čaj mi přestává chutnat.

Obrovský hrnek na čaj je mým nejvěrnějším životním partnerem se kterým jsem zvyklá trávit veškerý svůj čas. V dobrém i ve zlém. Ve zdraví i v nemoci. Za každých okolností. Jen ten kdo někdy měl úžasný obrovský hrnek na čaj snad dokáže pochopit mé utrpení.

Zima se blíží, den odedne je stále více chladno a já si stále bolestněji uvědomuji jeho nepřítomnost.

Téměř denně se vydávám ho hledat, ale nikde ho nenacházím. Tak snad zítra. Nebo pozítří. Později už ne.

Je to zlé.