Šperkohraní

Klárov

Ponožka

Prožila jsem super vánoce (ještě o nich napíšu) a jelikož jsem měla konečně čas a vedle sebe někoho kdo umí skvěle plést naučila jsem se konečně vytvořit něco co má patu i špičku- upletla jsem svou první ponožku!!!

Třikrát hurá!


Začínám být prudce produktivní, nejdřív vánočka, pak ponožka, jsem zvědavá co přijde na řadu jako další.

Vánočka

Na vánoce letos zůstávám ve Finsku. Věci úplně nevycházely ideálně, ale nakonec to vypadá, že se na mě obrátilo štěstí a nakonec nebudu slavit vánoce sama v prázdné studentské rezidenci. Byla jsem pozvaná do strašně fajn velké finské rodiny, která žije uprostřed zasněžených lesů.

Myslím si, že to bude dobrá zkušenost, prožít vánoce po finském způsobu.

Abych jim přinesla i kousek českých vánoc napekla jsem trochu cukroví- išlské dortíčky a vanilkové rohlíčky- když jsem u nich byla o víkendu. Nutno říct, že cukroví se vánoc nedožilo. Během půl hodiny bylo všechno snězené.

Cukroví za ta léta co pomáhám babičce už celkem zvládám, co jsem však ještě nikdy nedělala a pokládám to za důležitou součást vánoc je pečení vánočky.

U nás v rodině vánočky pekl vždycky můj dědeček (ano dědeček uměl vařit, péct atd a všechno naprosto skvěle) a byly to ty nejlepší vánočky na světě. Naprosto jsem je milovala. Hutné, těžké, sladké a plné mandlí.Ty jsem měla vždycky nejradši.

Nikdo jiný takové vánočky nedělal.

Dědeček už mezi námi není více než čtyři roky a zvlášť o Vánocích pociťuju jak strašně, strašně moc mi chybí.On i jeho vánočky.

A tak, s myšlenkami na dědečka, jsem se pustila do své první vánočky. Těžké, sladké a plné mandlí. Jen jsem neměla rum do kterého naložit rozinky a jediný alkohol po ruce byla jablková pálenka, takže ta vánočka bude trochu opilá (nic co by finům mohlo vadit:-))

Před upečením vypadala téměř dokonale:

 Naše finská trouba je však pěkně padoušská a věci do ní dané vždycky spálí na povrchu ale nedopeče uvnitř. Takže má vánočka dopadla takhle(no trochu mi ujel vršek,neměla jsem špejle na spojení). Tradá:

 

Doufám, že bude chutnat líp než jak vypadá:-)

Ale ať to dopadlo jakkoli, na svůj výtvor jsem hrdá.

Nikdo není dokonalý, já už vůbec ne a od první vánočky to ani nelze očekávat.

Konec hlášení.

Svítání/Den/Soumrak

Co vše lze vidět během 2hodin a 17 minut

11:05 východ slunce nad řekou

Rádoby zátiší s lavičkou na kterou nikdo nesedá





Tuze zamrzlá řeka





Křoviscum laponicum




Fialovo růžové červánky- ta barva je autentická
Dvě minuty jsem kvůli ní nedýchala





13:22 A slunce zašlo

♥

Lappi
Lumi
Lempi

dvě stě šestnáct odstínů bílé
patnáct stupňů pod nulou
zamrzlá řeka
zasněžená cesta

Laponsko
Sníh
Láska

Jsem vším a vše je mnou

Skončilo období strašlivé prokrastinace.Píšu a čtu a přemýšlím a píšu. Eseje, vážení, eseje! Padají ze mě neskutečná moudra. Asi bych měla být filosof.

Snažím se získat schopnost jak vyjádřit osmi tisíci slovy to co se dá říct jedním slovem. Jsem na třech tisících. I to je úspěch.

Zažehnána je nespavost.Ne úplně přírodní cestou, ale jinak to nešlo.Melatonin se hold chudák asi oběsil, tý tmy na něj bylo moc.

Den už netrvá ani 4 hodiny. Díky tomu nemusím mít výčitky, že spím do deseti, protože v deset je ještě tma. A tma znamená noc.
Horší to je ve dvě odpoledne kdy už je zase tma. A tma znamená noc. Ve dvě tedy večeřím.
A pak už jen svačím s tím, že mám výčitky, protože v noci se přece nemá jíst. Výčitků se člověk nezbaví nikdy.

Včera mě začal strašit temný mrak. Cítím se jako bych se blížila k branám Mordoru. Ale je to přesně naopak. Mordor rozšiřuje svá území a brzy pohltí i Rovaniemi. Předpověď počasí pro nejsevernější část Finska mi totiž sdělila že slunce nezapadá ani nevychází a ta hranice se posouvá stále více na jih. Již za pár týdnů nás temnota pohltí úplně. Tak trochu mi z toho běhá mráz po zádech.

Na wikipedii (kde jinde se dá snadno a rychle pochytit nějaké moudro, že ano) jsem se dočetla že mi hrozí deprese (což se dalo čekat) ale taky solipsismus. Solipsismus?Asi si brzy přestanu uvědomovat existenci svého okolí, neb budu vše považovat za sebe samu. Nedovedu si to úplně představit.Snad to všechno špatně chápu. Uvidíme jak to skončí. Třeba to nebude nakonec tak zlé.

Sluníčka od vás/ Suns you have send me

Prvních pár sluníček. Děkuji moc, hned je líp!

First pictures of sun from you. Thanks a lot, it is much better now!

From Nolwenn

Od Lukyho

From Mayuko

From Brandi



Sun in Alpes from Natalina

Od Terezky

Another from Brandi

Od Tadeáše

From Zina

Pošlete mi prosím sluníčko! Send me the sun please!

Milí kamarádi/ přátelé/ čtenáři mého blogu, potřebuji nutně vaši pomoc.

Zapomínám totiž jak vypadá slunce, nepamatuji si, kdy jsem ho viděla naposledy.

Za oknem se tu střídá šero a úplná tma. Začíná to být deprimující a vysilující. I taková je polární noc.

Proto vás chci poprosit, zda byste mi sluníčko neposlali. V jakékoli formě. Fotografii, obrázek, básničku... (meze se nekladou). Adresa, na které na ně budu čekat je petite.ziri@gmail.com. Vyvěsím je pak na tenhle blog (pokud nebudete proti, samozřejmě).

Zachraňte mě před temnotou!

Za každičký paprsek budu nesmírně vděčná!

Děkuji

Anna

My picture of sun

My dear friends, I necessarily need your help!

I forget what the sun looks like, I do not remember when I saw it the last time.

All I can see here is either gray sky or absolute darkness. It is depressive and exhausting.This is how the life on polar circle looks like in winter. The polar night.

Therefore, I want to ask you if you can send me some sun. In any form. Photo, picture, poem ... (there are no limits for your creativity). The adress where I will wait for them is petite.ziri @ gmail.com. I will hang them here on this blog.

Please, save me from the darkness!

I will be very grateful for every sun beam from you!

Thank you

Anna

Asomnie

Je osm hodin ráno.

Ulehla jsem o půlnoci.

Pět hodin jsem se dívala do černočerné tmy v mém pokoji.
Čejíce na melatonin.
Spočítala jsem dvě stě oveček.

Půl hodiny jsem poslouchala finské rádio.
(Ve škole mě finština uvrhne do stavu blízkému spánku vcelku brzo)
Je monotónní.
Děsivě.
V noci ale ani tohle nezabírá.

Přečetla jsem půlku knížky.

Počítala jsem

Yksi poro
Kaksi poroa
Kolme poroa
Neljä poroa
Viisi poroa
.
.
.
Seitsemäntoista poroa
.
.
.
Kuusikymmentakaksi poroa
.
.
.
Sata yhdeksan poroa
.
.
Sata viisikymmentä poroa

Sto padesát sobů!

A nic.
Nespala jsem.
Ani vteřinu.


Tak jsem tedy posnídala.

Dobré ráno Laponsko.
Hyvää huomenta Lappi.

Za hodinu se rozední.
Za šest hodin se začne stmívat.

Hodí se říct to jediné finské slovo, které se obyčejně zdráhám použít.

PERKELE!