Asomnie

Je osm hodin ráno.

Ulehla jsem o půlnoci.

Pět hodin jsem se dívala do černočerné tmy v mém pokoji.
Čejíce na melatonin.
Spočítala jsem dvě stě oveček.

Půl hodiny jsem poslouchala finské rádio.
(Ve škole mě finština uvrhne do stavu blízkému spánku vcelku brzo)
Je monotónní.
Děsivě.
V noci ale ani tohle nezabírá.

Přečetla jsem půlku knížky.

Počítala jsem

Yksi poro
Kaksi poroa
Kolme poroa
Neljä poroa
Viisi poroa
.
.
.
Seitsemäntoista poroa
.
.
.
Kuusikymmentakaksi poroa
.
.
.
Sata yhdeksan poroa
.
.
Sata viisikymmentä poroa

Sto padesát sobů!

A nic.
Nespala jsem.
Ani vteřinu.


Tak jsem tedy posnídala.

Dobré ráno Laponsko.
Hyvää huomenta Lappi.

Za hodinu se rozední.
Za šest hodin se začne stmívat.

Hodí se říct to jediné finské slovo, které se obyčejně zdráhám použít.

PERKELE!