Je to komické. Tedy tak trochu.
Čím více člověk čte o různých nemocech, tím větší je pravděpodobnost, že brzy shledá, že má všechny možné příznaky a je tedy vážně nemocen.
Já četla o zdraví vždycky docela hodně a proto jsem již prošla fázemi, kdy jsem byla přesvědčená, že mám meningitidu, boreliózu, žloutenku, malárii, trombózu, cukrovku, leukémii, zánět slepého střeva, šedý zákal, rakovinu slinivky břišní, zánět trojklaného nervu, angínu pektoris, že jsem těhotná a jednou dokonce to, že jsem již stihla i potratit. Jsem si jistá, že kdybych si někde přečetla něco o nemocích prostaty, určitě bych taky brzo zjistila, že některou z nich trpím.
Jsem hypochondr. A své nemoci beru vážně. Hrůzou, z toho na co v nejbližších dnech zemřu, často nemůžu ani spát a když už spím, tak mám noční můry. Svému okolí se ale snažím vše zatajit (nechci je trápit, stačí přeci to, že brzy nastane má poslední hodinka). A lékaře s mou vlastní diagnózou také nezatěžuji (stejně už by mi nepomohli).
Jenže to není vše.
Jelikož studuji obor, který je multidisciplinární a jedním z jeho vědních disciplín je i psychologie, přečetla jsem si již i docela dost z oblasti psychopatologie. I zde už jsem si diagnostikovala mnohé. Kromě vážných depresí i schizofrenii, bipolární afektivní poruchu, histriónskou poruchu, insomnii, paraprosexii, neurastenii a mnohé další, mezi nimi i onu hypochondrii. Ano i hypochondrie je nemoc. Když je hypochondr přesvědčen, že trpí hypochondríí, tak jí opravdu trpí. Je to podobný paradox jako paradox lháře (Lhář nikdy nemůže říct, že lže).
Teď však moje hypochondie nabrala nové obrátky. Mám totiž evidentně několi nemocí, které nejsou pravděpodobně nikde popsané. V příštích několika dnech o nich napíšu víc. Určitě nejsem sama kdo je má.
Vy se zatím střežte a dejte si pozor na to, co čtete.
0 komentářů:
Okomentovat