Na zem se rozprostře podložka a na ní látkový ubrus. Hostitelka násleně přinese buď velkou nerezovou mísu a nebo tác s jídlem (o tom jaké jídlo se jí v Senegalu se dočtete o pár článků zpět), tác je celý pokryt štědrou vrstvou rýže a uprostřed je buď omáčka, nebo maso a zelenina.Všichni přítomní se usadí na zem, nebo na malinké stoličky okolo s hostina může začít.
Pokud je rodina velká, což většinou je, tak nejí pohromadě všichni, ale jsou třeba tři skupiny. Vy a všichni muži, pokud tam je jen jeden, tak jí i žena, která jídlo připravovala. Samostatnou mísu dostávají většinou děti a samostatnou ženy. Někdy a někde jí dohromady i celá rodina. Jednou jsem jedla dohromady s 22 dalšími lidmi a byl to skvělý zážitek.
Jí se rukama. Tedy pravou rukou (také vysvětlím později proč), levou nikdy v žádném případě a ani to nezkoušejte (leváků je mi líto). Pokud je však k jídlu přizván běloch obvykle dostane lžíci a i ostatní si ji často vezmou. Tedy alespoň muži.
Já osobně jsem jedla rukou snad jen dvakrát.
Jí se tak, že každý má svou část na talíři a z prostředka si bere omáčku, kousky masa a zeleniny. Hostitelka vám často do vašeho úseku bude přihazovat ty lepší kousky.
Jídla bývá opravdu hodně a nikdy jsem nezažila, že by se snědlo všechno (zbytky se dávají talibé). Ale hostitelé vám pořád budou říkat ať jíte ještě, že jste toho snědli tak málo.
Co se týče jezení rukama, chce to vychytat techniku. Nejdříve neberete rukou trochu rýže a zmáčknete jí, čímž uděláte takový váleček (rýže je lepivá) a ten pak namočíte v omáčce a sníte. Když co člověk neumí bývá špinavý od hlavy až k patě:-).
Pije se voda a všichni sdílí jeden větší hrnek.
Nakonec koluje utěrka nebo kyblík s vodou na umytí rukou.
Po obědě se obvykle člověk rozvalí na nejbližší matraci a pak se za chvíli začne s vařením čaje.
0 komentářů:
Okomentovat