Toubab!

Hodně lidí se mě ptalo na to jak reagují senegalci na bělochy, takže cítím potřebu se k tomu zde vyjádřit.

Záleží na tom v jaké oblasti Senegalu se člověk nachází a na tom kolik bělochů se v ní běžně nachází.

V Dakaru i v Saint Louis se může běloch pohybovat vcelku normálně aniž by budil přílišnou pozornost. Jen si musí zvyknout na to, že pokud bude něco kupovat, dostane většinou "cenu pro bělochy" a také se na něj bude lepit více různých existencí a obchodníků se vším co se dá představit.

V Casamance a ostatních turistických oblastech běloch také příliš velkou pozornost nevzbuzuje. Jen se na něj lepí spousta lidí nabízejících to nejlepší ubytování, nejlepší jídlo, nejlepší výlety, nejlepší cenu za projížďku na pirogue a jsou velice, velice neodbytní. Zkrátka přijdou a začnou mluvit. A mluví a mluví a mluví. Hustí do člověka, jak je velice skvělé a výhodné se ubytovat v tom a v tom hotelu, jak je to tam krásné. Nejhorší dle mého názoru byli ti, kteří pracovali jako průvodci, nebo si na to aspoň hráli. Ty kolikrát člověk nemohl setřást velice velice dlouho.


Situace v místech, kam běloši zavítají jen výjimečně je úplně jiná.
Sotva se tam člověk ocitne hned kolem sebe slyší "TOUBAB! TOUBAB!" což je v západní Africe v podstatě přezdívka bělochů, ale jinak vám běžný člověk ani neřekne.
Většinou je to opravdu veselé. Kdykoli jsem se procházela po městě sbíhaly se ke mně davy dětí a volali na mě svoje "toubab!!!" a všechny si na mě musely sáhnout. Pak měly vždycky evidentně radost.

Některé, zvlášť malé děti, se mě ale bály a schovávaly se mámám za sukně a strašlivě brečely. Často se tak celá rodina bavila. Je možné, že svým dětem před spaním povídají o nějakém bílém strašidle, které si je vezme s sebou, jestli nebudou hezky spát. Stejně jako mně maminka strašila večernicí.

Pro většinu dětí jsem však byla spíše princeznou z pohádek a neustále mi říkaly jak moc jsem krásná. To ostatně neříkaly jen děti. Pokud bílá žena touží po tom slyšet několikrát denně to jak moc je krásná a dostávat mnoho nabídek k sňatku, mohu Senegal naprosto doporučit.
Díky existující polygamii není počet nápadníků defacto limitován.

Mnoho lidí je moc rádo, když má příležitost se bavit s "toubabem" a jsou milí a příjemní. Je pro ně opravdu radostí pozvat si bělocha k sobě a poobědvat s ním a podobně. Moje zkušenosti jsou pouze kladné.

Jedna věc je ale celkem nepříjemná a častá. Ovšem dá se na to zvyknout. Hodně lidí totiž neříká bělochům pouhé toubab. Často to bývá "toubab donne moi cadeau" "toubab donne moi l´argent" "toubab donne moi..." . Kdo umí francouzsky tomu nemusím napovídat. Pro ostatní- znamená to : dej mi dárek, dej mi peníze, dej mi... lze doplnit v podstatě cokoli. Dárek a peníze rozhodně vedou na plné čáře. Následují bonbony, míč a potom úplně cokoli co senegalec vidí. Jednou jsem půl hodiny vysvětlovala jedné slečně, že ten opalovací krém, po kterém tak touží by jí byl naprosto na nic, zatímco já bych se bez něj neobešla.

Myslím si, že jim to nelze mít za zlé. Oni pouze očekávají, že se jim ukáže nějakým způsobem boží milostrdenství. A běloch je pro senegalce symbol bohatství.
Nebudou se na vás zlobit, když jim nic nedáte a ani se vám nic nepokusí vzít. Oni jen doufají...a snaží se tomu trochu pomoci.

Na závěr chci říct, že jsem se nikdy v Senegalu necítila mezi lidmi nějak v ohrožení. Neměla jsem strach chodit sama po ulicích a ani jsem nikdy nechodila zahalená. Problémy jsem nikdy kvůli tomu, že jsem bílá neměla. Spíše naopak, myslím si, že mi to cestu v mnohém usnadnilo.