Dnešní neurčité finské myšlenky

1) Chci si nechat změnit jméno, chci se totiž jmenovat Pilvi Aurinkoinen, protože lepší a hezčí jméno neexistuje. (vysvětlení: Pilvi znamená mrak/mráček a Aurinkoinen znamená slunečný/á a mít toto jméno je ve finsku opravdu možné, neznám sice nikoho s příjmením Aurinkoinen ale Pilvi znám několik a je to dívčí jméno).

2) Psala jsem test z finštiny. Sice jsem nechodila na kurz, který ke zkoušce vedl, ale díky mé staré učebnici Finštiny pro samouky (ze které jsem se tři roky samoučila první tři lekce stále dokola) a kurzu Survival Finnish (o kterém jsem tu již psala a díky kterému vím jak se řekne růžový sob jí zmrzlinu) jsem dospěla k názoru, že se nemám čeho bát. Výsledek nevím ale doufám, že se mi to povedlo a já díky tomu budu moc pokračovat ve finštění.

3) Stala jsem se finským národním zvířetem se všemi jeho atributy- medvědem- nabalila jsem na sebe tukové zásoby a uložila se k zimnímu spánku přerušovanému jen občasnou návštěvou školy.

4) Vzdala jsem boj s kulturními stereotypy. Po té co moje spolubydlící z japonska je i po dvou měsících usměvavá, velice zdvořilá, tichá, stydlivá a nerozumí anglicky a pije čaj a španělská spolubydlící je hlučná, ukecaná, ve dne spí v noci paří, ráno má kocovinu a angličtinu taky moc nedává, se není čemu divit. Buďto jsou stereotypy pravdivé nebo prostě bydlím s tou nejstereotypnější španělkou a japonkou na světě.

5)Už jsem si očividně zvykla na zimu. Nechodím všude v lyžařském oděvu jako před pár týdny. Funkční oblečení už nosím jen když jdu běhat(ano běhám venku na sněhu a je to super:-)) nebo cvičit. Kolo si zvyklo též, opět začaly fungovat převody a jen brzdy občas stávkují (cestou do školy jsem měla velmi nepříjemnou vizi sebe sama ležící pod kopcem v zasněženém borůvčí, která se asi o sekundu později málem stala skutečností).

6) Přestože za několik dní oslavím teprve dvaadvacáté narozeniny připadám si nějak stará (ale ne fyzicky). Nebaví mě se opíjet a nebaví mě chodit na party. Jsem tedy naprostý protiklad drtivé většiny erasmáků a tím pádem poprvé v životě totální outsider. Pořád ale radši budu mít míň kamarádů než mít za nejlepšího kamaráda flašku vodky. Jo asi jsem divná. Užívám si Finsko po svém, bez koskenkorvy.

7) Občas mi je smutno, ale nemám deprese, takže k tomu stát se průměrným Finem mám celkem daleko.

8) Jdu si zaběhat. Je osm večer a tři stupně pod nulou.To mě k tomu stát se Finem docela přibližuje. Ale kdo někdy běhal ve tmě mezi zamrzlými jezery mi naprosto rozumí. Je to krása.Nesmírná.