Kolik se jich však vydá do ciziny a učí se tam svou vlastní mateřštinu? Asi jen jeden a jsem to já.
Mým cílem samozřejmě nebylo jet do Finska a naučit se tu pořádně česky. Všechno to bylo docela jinak.
Do Finska jsem se vydala s touhou naučit se konečně finsky, protože podle mě je finština ten nejlepší jazyk, ačkoli je v podstatě nevyužitelná, pokud se zrovna nerozhodnu ve Finsku žít.
(pozn. Zlepšit si angličtinu je mým cílem dlouhodobě, ale rozhodně to není cíl mého pobytu zde, protože objektivně mám šanci si tady angličtinu tak jedině zhoršit. Mezi zdejší finglish, spanglish, japanglish, frenglish atd. prostě nemám moc na lepší english naději.Samozřejmě, pokud člověk angličtinu moc nedává, tak se tu zlepšit určitě může. Ale někdo, kdo spíš potřebuje pilovat těžší gramatiku a učit se nová slovíčka, příliš dobré výsledky očekávat nemůže.)
K češtině jsem se dostala vlastně jen díky finštině. Našla jsem někoho, kdo mě učí finsky a já ho učím na oplátku česky. Tedy to je plán. Naučit ho česky. Jenže jak na to?
Ačkoli jsem absolvovala na gymplu úmorné (ikdyž mohlo by být i hůř) hodiny plné gramatiky a nějak tak tuším, jak se správně mluví a píše, pořád to neznamená, že jsem to schopna vysvětlit cizinci. Navíc stejně si všechny ty gramatické poučky nepamatuji. Neumím prostě vysvětlit, proč se říká pět žen a ne pět ženy. První pád plurálu slova žena je přeci ženy. Jedna žena, dvě ženy, tři ženy a pak hop a pět žen??? Tak proč je tam najednou genitivní tvar? A najednou jsem v tom zamotaná.
Mám dvě věty:
Tři ženy jsou v obchodě.
a
Pět žen je v obchodě.
Řekněte mi, proč to tak je. Já dokážu říct jen, že to tak prostě je, protože to tak prostě je. Jenže jak to vysvětlit tomu chudákovi, kterého se snažím naučit české číslovky? Jestli víte řešení, napiště mi ho prosím do komentářů.
A tak se učím česky taky. A jak! Konečně k tomu mám pořádnou motivaci.
Mým jediným štěstím je, že cizinec, kterého učím je Fin. Finština s češtinou sice nemá nic společného (finština je ugrofinský jazyk, čeština indoevropský), ale podobné si v lecčems jsou, a tak Fin je aspoň schopný akceptovat, že tu je něco jako sedm pádů a tak podobně. Nedokážu si představit, že bych učila česky třeba Američana.
Pro představu- anglicky v jakémkoli kontextu bude pes vždycky jenom dog. No ale v češtině to bude pes, psa,psovi, pse, psem. Pak tu je ještě množné číslo. A pak taky to, že dog může být klidně i přídavné jméno- třeba ve spojení dog food - psí žrádlo. No a zase: angličtina zůstává u dog a čeština jede- psí, psího, psímu,psím. Jak tohle může chudák Amík pochopit? Kdybych nebyla rodilá mluvčí a musela se tohle učit tak se zblázním. No já se možná zblázním i tak.
3 komentářů:
Já nevim, ale je to trochu, jako bys chtěla vysvětlit některé jevy v matice. Proč to je tak, a ne jinak? Taky tam narazis na "prostě tak to je." To bys asi musela nastudovat historii jazyka, etymologii, a pak bys pochopila, jak se k tomu "pět žen" došlo. Jinak nevim... zatím bych tvrdila, že se to zkrátka musí našprtat. Ve volném čase můžeš pročítat staročeské texty a bádat. Dina
Třeba ti pomůže to, co nás učili na litevštině. Ve větných vazbách se číslovky chovají buď jako syntaktická adjektiva nebo syntaktická substantiva. Takže v češtině se číslovky 1-4 chovají jako adjektiva (dva sešity stejně jako modré sešity), od čísla 5 jako substantiva (pět sešitů stejně jako hromada sešitů).
(V litevštině je to obdobné, akorát ta substantiva jsou číslo 10 a jeho násobky)
Forma spojení číslovky a počítaného předmětu je dána slovnědruhovým charakterem číslovky. Podle Gebauerovy Historické mluvnice jazyka českého jsou číslovky jeden, dva, tři, čtyři svou povahou adjektiva, tudíž jméno počítaného předmětu se s nimi musí mluvnicky shodovat v pádě a dílem také v rodě a čísle jako s jakýmkoli jiným adjektivem. U ostatních základních číslovek, které jsou povahy substantivní, se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. pádě (tzv. numerativ, genitiv numerativní).
Okomentovat